Regenerace české červinky (L)
Proces uchování starých, původních plemen hospodářských zvířat jako potenciálních genových zdrojů má dlouholetou zahraniční i domácí historii. Původní účel spočíval v uchování kulturního dědictví předků ve výsledcích jejich šlechtitelské práce. V současné době se v návaznosti na poznatky genetiky stalo rozhodujícím důvodem ochrany těchto plemen uchování množiny genů konzervovaných v jejich genotypu.
Česká červinka byla dominantně zastoupena na územích Čech a Moravy do poloviny 19. století. V důsledku nejrůznějších příčin, především ale snahy o zintenzivnění produkce, došlo k její postupné likvidaci, převážně převodným křížením s dovezenými simentálskými býky. Plemeno tak téměř zcela zaniklo, čemuž nezabránil ani první proces regenerace, prováděný ve 20. letech 20. století profesorem Bílkem. Je samozřejmé, že proces socializace po 2. sv. válce měl jiné priority než péči o genetickou diverzitu.
V roce 1991 čítalo proto stádo jedinců s prokazatelným původem L pouhých 35 kusů, z toho bylo pouhých 12 ks chovných zvířat, která se zachovaly na ŠZP Lány. Tento neřešený kritický stav vedl k vypracování nového plánu procesu regenerace české červinky profesorem Řehoutem, který byl zahájen na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s jejím Školním zemědělském podniku od roku 1992. V první fázi byly ve spolupráce s plemenářskými organizacemi prověřeny všechny chovy v ČR, včetně malých chovatelů na zůstatek zvířat s genotypem české červinky. Kromě zvířat na ŠZP Lány byly získány informace pouze o čtyřech zvířatech z různých oblastech Beskyd, jejichž původ však nebyl doložen a do projektu regenerace proto nebyly zařazeny.
Po studiu genetické diverzity stávající populace a prosazení zahrnutí podpory chovu CC do dotačních titulů MZeČR bylo v ZD Ločenice na českobudějovicku započato profesorem Řehoutem převodné křížení plemenic českého strakatého skotu (C) býky české červinky (L). Tímto způsobem byli postupně získáni kříženci následných filiálních generací s více jak 95% genetickým podílem české červinky. V procesu regenerace bylo využíváno zejména semeno plemeníků L linie Brylant. Pro zabránění úzké příbuzenské plemenitby bylo ve vybraných případech připařovacího plánu použito semeno plemeníků polských a německých červinek. Snaha o navýšení výběrové základny čistokrevných českých červinek vedla k realizaci embryotransferu, jako progresivní metody produkce nejlepších genotypů. Proces byl podpořen pětiletým projektem, který získal jako řešitel prof. Řehout se spoluřešiteli z katedry genetiky ZFJU Č. Budějovice od Národní agentury pro zemědělský výzkum (EP 0960006215) realizovaným v letech 1996 – 2000.
V dalším obdobní byla problematika regenerace české červinky zaměřena i na studium genetické diverzity červených evropských plemen s využitím molekulárně genetických metod a podpořena grantem CEZ J06/98:122200004 a Výzkumným záměrem MŠMT ČR č. 6007665806. Významně se na studiu genetické diverzity plemen červinek podílel i kolektiv Přírodovědecké univerzity v polské Wroclawi vedený profesorem Anrzejem Filistowiczem.
Od roku 1997 umožnil zvyšující se stav populace českých červinek na ŠZP v Č. Budějovicích zahájit rozdělení populace s genotypem L a převedení zvířat do smluvních chovů soukromých chovatelů v horské oblasti Šumavy (Nové Hutě, Kvilda) a později i do jiných oblastí zejména Jihočeského kraje dle švýcarského modelu PRO SPECIE RARA. K 31.12.2011 je v Národním programu registrováno 21 chovů české červinky s celkovým počtem 172 kusů chovných zvířat, z toho 85 krav, 56 jalovic a 28 ks telat do 6 měsíců. Populace českých červinek, sice mírně, ale přesto roste.
U většiny chovatelů je chov českých červinek realizován pastevním systémem bez tržní produkce mléka a realizována kontrola užitkovosti dle metodiky pro masný skot. U všech jedinců s genotypem L je průběžně prováděno podrobné vyhodnocování jejich vlastností, mapována jejich genetická charakteristika a vyhodnocována genetická diverzita ve vztahu k příbuzným plemenům a genetickým typům. Výsledky těchto sledování byly zveřejněny v desítkách vědeckých a odborných publikací jejichž seznam je zájemcům po odkliknutí k dispozici.
V důsledku mimořádné podobnosti fylogenetického původu českých červinek s ostatními brachycerosními červenými plemeny skotu, vyskytujícími se podobně jako CC ve středoevropském regionu, přesahuje význam regenerace české červinky hranice České republiky. V rámci globální problematiky záchrany a uchování původních středoevropských plemen skotu se tak nabízí příležitost těsné spolupráce a vzájemné výpomoci chovatelů sousedních zemí střední Evropy. Tuto tendenci silně podporuje potřeba udržení chovů „středoevropských červinek“ v čistokrevné formě za nutného předpokladu jejich neohrožení inbrední depresí. Předpokládáme prodej, eventuálně výměnu, jednotlivých plemenných zvířat s okolními středoevropskými regiony, především Bavorskem, Rakouskem a Polskem, ale také Slovenskou republikou a Švýcarskem. Příprava a realizace exportu a importu spočívá mimo jiné i ve vzájemném respektování veterinárních předpisů. Proto je v chovech české červinky důsledně realizován ozdravný program (IBR), který již ve většině chovů umožňuje bezproblémové přesuny – nákupy a prodeje zvířat.
Snahou našeho pracoviště je s ohledem na finanční možnosti chovatelů, určované dotační politikou státu, jen postupné navyšování počtu plemenných zvířat, realizace jejich chovu bez tržní produkce mléka a postupné vyvedení populace z „krizového“ do nižšího stupně ohrožení „ohroženého stavu“. Další postup procesu převodného křížení a úspěšného chovu plemene závisí na vytipování vhodných plemeníků s podílem koeficientu příbuzenské plemenitby neohrožujícím úspěšnost plemenitby inbrední depresí.
Program regenerace českých červinek je v současné době realizován ve spolupráci s Radou genových a živočišných zdrojů a Výzkumným ústavem živočišné výroby v Uhříněvsi, který je Ministerstvem zemědělství ČR pověřen koordinací prací na úseku řízení chovu genetických zdrojů všech druhů hospodářských zvířat v ČR. Mezinárodní spolupráce, jak v praktickém chovu, tak zejména ve výzkumné oblasti, se na tomto úseku nadále rozvíjí především s Polskem, Slovenskem, Rakouskem a Německou spolkovou republikou prostřednictvím kontaktů Katedry genetiky, šlechtění a výživy zvířat ZF JU Č. Budějovice.
Celkový úspěch pokračujícího programu regenerace a chovu české červinky je výrazně závislý na uskutečňované zemědělské politice státu, respektující v souladu s návrhem Národního koordinačního centra pro genové živočišné zdroje v ČR poskytování dotací tomuto, stále kriticky ohroženému, genotypu hospodářských zvířat.
Důvodů, proč je všeobecně třeba uchovat regionální plemena, je více. Jako nejdůležitější mohou být chápány tyto:
1. Tato plemena představují tradiční, historicky podložené hodnoty určitého teritoria, zvířata jsou spjata s kulturou a sociálními vlivy této krajiny.
2. Většinou se jedná o populace s jedinci konstitučně tvrdými, mimořádně pevného zdraví a odolnosti, plně naplňující pojem interakce genotypu a prostředí
3. Existence původních genotypů hospodářských zvířat představuje v některých vyhraněných regionech „krajinotvorný prvek“ s eventuálně příznivými dopady na agroturistiku.
4. U genetických zdrojů nešlechtěných na extrémní produkci je výjimečně dobrý předpoklad pro prosazení se v ekologické produkci potravin.
5. Termín „Genetické zdroje nebo Genové rezervy“ je používán pro ohrožená plemena právě proto, že takováto plemena mohou být zdrojem dosud, na současné úrovni genetiky, nepoznaných genů, jejichž ztrátě je potřeba zabránit.
6. Péče o genetické zdroje je nakonec i naplňováním Úmluvy o biologické rozmanitosti, přijaté v Rio de Janeiru v červnu 1992 a následně ratifikované i Českou republkou v následujícím roce 1993.